Hromnice

Hromnice je lidový název významného křesťanského svátku Uvedení Páně do chrámu (latinsky Praesentatio Domini) nebo Obětování Páně.

Svátek hromnice se slaví 2.února (15. února / starý styl).

Dříve se svátek nazýval také Očišťování Panny Marie nebo Setkání jak je ostatně např. v Rusku nebo na Ukrajině nazýván dodnes (Сретение). Tento název symbolizuje setkání Syna s Otcem nebo také Starého zákona s Novým zákonem.

Původ svátku lze odvodit od židovského zvyku, kdy každá židovská žena 40. den po porodu prvorozeného syna jej přinesla do Chrámu aby jej zasvětila Bohu a zároveň učinila zápalnou oběť za očištění v podobě jehněte nebo 2 holoubat či 2 hrdliček. Dle židovského obřadného řádu o rituální čistotě byla totiž každá židovská žena po porodu považována za nečistou.

Podle evangelií Panna Maria s Josefem splnili obřadní povinnost a 40. den po narození Ježíše (proto se Hromnice slaví 40. dnů po vánocích) jej přinesli do Chrámu. Tam tehdy byli 2 proroci Anna a Simeón a ti rozpoznali v Ježíši Mesiáše, předpovídaného proroky a očekávaného židovským národem.

Simeon na základě starých proroctví nazval Ježíše „světlem k osvícení pohanů a k slávě izraelského lidu“. Od toho pochází zvyk svěcení svíček, který se začal šířit někdy od XI. století. Takovéto svíčky se nazývaly „hromničky“, protože se pak za bouřek zapalovaly a umisťovaly do oken k ochraně před hromy, tyto svíčky se ovšem zapalovaly i při jiných událostech, například když někdo umíral. Svátek samotný se slaví od VI. století ve východní církvi a od století VII. v západní.

Na Hromnice se lidé shromáždí před začátkem liturgie před kostelem, kněz posvěcí svíčky s nimiž v rukou pak věřící slavnostně vstupují do kostela. Obřad připomíná Malachiášovo proroctví „do svého chrámu přijde Pán“ i zmíněné proroctví Simeona, jehož oči viděly „světlo k osvícení pohanů“. Někde se svíce světí až po službě.

V dávnějších dobách Hromnicemi končilo vánoční období, demontovaly se betlémy z chrámů apod. Svíčky s vánočních stromů se tím symbolicky přesouvají do rukou věřících.

V pravoslavné církvi je svátek zařazen mezi 12 nejdůležitějších svátků.

Někdy jsou Hromnice nesprávně spojovány s oslavou pohanského boha Peruna, který dávní Slované slavili s prvním jarním zahřměním. Obdobné svátky spojené z koncem zimy najdeme v různých místech světa u různých kultur.

• 2,22 Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina
• 2,23 jak je psáno v zákoně Páně: `vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu´
• 2,24 a aby podle ustanovení zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.
• 2,25 V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním.
• 2,26 Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše.
• 2,27 A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon,
• 2,28 vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:
• 2,29 „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova,
• 2,30 neboť mé oči viděly tvé spasení,
• 2,31 které jsi připravil přede všemi národy -
• 2,32 světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“
• 2,33 Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
• 2,34 A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat
• 2,35 - i tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“
• 2,36 Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let
• 2,37 a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.
• 2,38 A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.