Nicejsko-konstantinopolské vyznání víry

řecky (originál) latinsky slovansky (přepis latinkou) česky - pravoslavné znění česky - římskokatolické znění
Πιστεύω εἰς ἕνα Θεόν, Πατέρα, παντοκράτορα, ποιητὴν οὐρανοῦ καὶ γῆς, ὁρατῶν τε πάντων καὶ ἀοράτων. Credo in unum Deum, Patrem omnipotentem, factorem cæli et terræ, visibilium omnium et invisibilium. Víruju vo jedínaho Bóha Otcá, vsederžíteľa, tvorcá nébu i zemlí, vídimym že vsím i nevídimym. Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného.
Καὶ εἰς ἕνα Κύριον Ἰησοῦν Χριστόν, τὸν Ὑιὸν τοῦ Θεοῦ τὸν μονογενῆ, τὸν ἐκ τοῦ Πατρὸς γεννηθέντα πρὸ πάντων τῶν αἰώνων· φῶς ἐκ φωτός, Θεὸν ἀληθινὸν ἐκ Θεοῦ ἀληθινοῦ, γεννηθέντα, οὐ ποιηθέντα, ὁμοούσιον τῷ Πατρί, δι᾿ οὗ τὰ πάντα ἐγένετο. Et in unum Dominum Iesum Christum, Filium Dei unigenitum, et ex Patre natum ante omnia sæcula, Deum de Deo, Lumen de Lumine, Deum verum de Deo vero, genitum non factum, consubstantialem Patri: per quem omnia facta sunt; I vo jedínaho Hóspoda Iisúsa Christá, Sýna bóžija, jedinoródnaho, íže ot Otcá roždénnaho préžde vsích vík. Svíta ot svíta, Bóha ístinna ot Bóha ístinna, roždénna, nesotvorénna, jedinosúščna Otcú, ímže vsjá býša. I v jednoho Pána Ježíše Krista, Syna Božího, jednorozeného a z Otce narozeného přede všemi věky; Světlo ze Světla, Boha pravého od Boha pravého, rozeného, nestvořeného, jedné bytosti s Otcem; skrze něhož vše učiněno jest Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno.
Τὸν δι᾿ ἡμᾶς τοὺς ἀνθρώπους καὶ διὰ τὴν ἡμετέραν σωτηρίαν κατελθόντα ἐκ τῶν οὐρανῶν καὶ σαρκωθέντα ἐκ Πνεύματος ἁγίου καὶ Μαρίας τῆς Παρθένου καὶ ἐνανθρωπήσαντα. qui propter nos homines et propter nostram salutem, descendit de cælis, et incarnatus est de Spiritu Sancto ex Maria Virgine et homo factus est, Nás rádi čelovík i nášeho rádi spasénija, sšédšaho s nebés, i voplotívšahosja ot Dúcha svjáta i Maríji ďívy, i vočelovíčšasja. jenž pro nás lidi a pro naše spasení sestoupil s nebe, vtělil se z Ducha svatého a Marie Panny a člověkem se stal On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Duch Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem.
Σταυρωθέντα τε ὑπὲρ ἡμῶν ἐπὶ Ποντίου Πιλάτου καὶ παθόντα καὶ ταφέντα. crucifixus etiam pro nobis sub Pontio Pilato, passus et sepultus est, Raspjátaho že za ný pri Pontíjsťim Piláťi, i stradávša i pohrebénna. jenž za nás ukřižován jest pod Pontským Pilátem, trpěl i pohřben jest Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben.
Καὶ ἀναστάντα τῇ τρίτῃ ἡμέρᾳ, κατὰ τὰς Γραφάς. et resurréxit tértia die secúndum Scriptúras, I voskrésšaho v tretíj déň, po pisánijem. a třetího dne vstal z mrtvých podle Písem Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma.
Καὶ ἀνελθόντα εἰς τοὺς οὐρανοὺς καὶ καθεζόμενον ἐκ δεξιῶν τοῦ Πατρός. et ascéndit in cœlum, sedet ad déxteram Patris, I vozšédšaho na nebesá, i siďášča odesnúju Otcá. vstoupil na nebesa, sedí na pravici Otce Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce.
Καὶ πάλιν ἐρχόμενον μετὰ δόξης κρῖναι ζῶντας καὶ νεκρούς, οὗ τῆς βασιλείας οὐκ ἔσται τέλος. et íterum ventúrus est cum glória iudicáre vivos et mórtuos; cuius regni non erit finis. I páki hrjadúščaho so slávoju, sudíti živým i mértvym, jehóže cárstviju ne búdet koncá. a zase přijde se slávou soudit živých i mrtvých, jehož království nebude konce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce.
Καὶ εἰς τὸ Πνεῦμα τὸ Ἁγιον, τὸ κύριον, τὸ ζωοποιόν, τὸ ἐκ τοῦ Πατρὸς ἐκπορευόμενον, τὸ σὺν Πατρὶ καὶ Υἱῷ συμπροσκυνούμενον καὶ συνδοξαζόμενον, τὸ λαλῆσαν διὰ τῶν προφητῶν. Et in Spíritum Sanctum, Dóminum et vivificántem, qui ex Patre Filióque procédit, qui cum Patre et Fílio simul adorátur et conglorificátur, qui locútus est per Prophétas. I v Dúcha svjatáho, Hóspoda, životvorjáščaho, íže ot Otcá ischoďáščaho, íže so Otcém i Sýnom spoklaňájema i soslávima, hlahólavšaho proróki. I v Ducha svatého, Pána, oživujícího, jenž od Otce pochází a s Otcem i Synem stejně ctěn a slaven jest a mluvil skrze proroky. Věřím v Ducha Svatého, Pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků.
Εἰς μίαν, Ἁγίαν, καθολικὴν καὶ ἀποστολικὴν Ἐκκλησίαν. Et unam sanctam cathólicam et apostolicam Ecclésiam. Vo jedínu svjatúju, sobórnuju i apóstoľskuju Cérkov. I v jednu, svatou, obecnou a apoštolskou církev. Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev.
Ὁμολογῶ ἕν βάπτισμα εἰς ἄφεσιν ἀμαρτιῶν. Confíteor unum Baptísma in remissiónem peccatórum. Ispovíduju jedíno kreščénije vo ostavlénije hrichóv Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů.
Προσδοκῶ ἀνάστασιν νεκρῶν. Et expécto resurrectiónem mortuórum, Čáju voskresénija mértvych: Očekávám z mrtvých vzkříšení Očekávám vzkříšení mrtvých
Καὶ ζωὴν τοῦ μέλλοντος αἰῶνος. Ἀμήν. et vitam ventúri sǽculi. Amen I žízni búduščaho víka. Amíň. a život věku budoucího. Amen. a život budoucího věku. Amen.
  • Latinské znění čerpáno z www.vatican.va a upraveno o čárky nad samohláskami.
  • Pravoslavné znění vychází z Gorazdova českého Pravoslavného katechizmu z roku 1950.
  • Přepis slovanského textu do latinky čerpán z grkat.nfo.sk (z textu bylo vypuštěno ([ i Sýna]i>).
  • Řecký text pochází z ruské verze wikipedie.
  • Římskokatolická verzi jsem zkontroloval s www.modlitba.cz Vyznání víry (Nicejsko-konstantinopolské krédo)
Biblické zdroje

ad 1. Mojž. 1, 1; Kol. 1, 16. - ad 2. Jan 3, 16-18; 1.Jan 5, 1; Jan 17, 5; Jan 17, 24; 1.Jan 1, 5; Jan 8, 12; 1.Jan 5, 20; Jan 10, 30; Jan 1, 3 - ad 3. Jan 3, 17; Jan 6, 38; Luk. 1, 35; Jan 1, 14; 1.Tim. 2, 5-6 - ad 4. Mat. hl. 27 - ad 5. Mat. hl. 27 - ad 6. Luk. 24, 51; Jan 3, 13; Žid. 10, 12 - ad 7. - Mat. 16, 27; Mat. 25, 31-46 - ad 8. Jan 15, 26; Ž. 104, 30; Tit. 5, 5-6; 2.Pet. 1, 21. - ad 9. Ef. 5, 23; Ef. 5, 25-27. - ad 10. Mat. 28, 19; Mar. 16, 16. - ad 11. Jan 6, 54 - ad 12. Jan 5, 24.

Nicejsko-konstantinopolské vyznání víry (Nicejsko-cařihradské vyznání víry, Nicejsko-cařihradské krédo, Nicaeno-Constantinopolitanum) je jedním z nejdůležitějších křesťanských vyznání víry. Často se užívá při liturgii.

Autoritativním se pro křesťany stalo roku 451 rozhodnutím Chalkedonského koncilu, který není závazný pouze pro orientální církve.

Římskokatolická církev (částečně také řeckokatolická), anglikánská církev a protestantské církve přidávají dodatek filioque („i Syna“). Což způsobilo známý dogmatický spor mezi pravoslavím a katolickou církví.

Původ samotného vyznání zůstává až dodnes neznám, neboť se jedná o text, který přejímá až Chalkedonský koncil, který jej označuje jako „Vyznání 150 otců“ (tj. 1. konstantinopolského koncilu). Od 6. století je Nicaeno-Constantinopolitanum považováno za revizi vyznání 1. nikajského koncilu.

Nicejsko-konstantinopolské vyznání bylo sepsáno v řečtině a proto je řecký text nejautoritativnější.






Krédo v církevně slovanské cyrilici.

 

Podpořte Velikonoce.net a objednejte si si velikonoční zájezd:

nicejsko-konstantinopolske-vyznani-viry.txt · Poslední úprava: 09/04/2016 17:33 (upraveno mimo DokuWiki) · [Starší verze]
Recent changes RSS feed Valid CSS kontakt na webmastera