Velký pátek

Velký pátek je dnem Kristova umučení. Neslouží se Eucharistie, neprobíhá Svaté přijímání . Večer se vynáší Pláštěnice. O Velkém pátku se drží přísný půst (od masa a půst újmy)

RKC – NOM: Veľký Piatok – Slávenie utrpenia a smrti Pána

Iz 52, 13 – 53, 12

Ž 31, 2+6. 12-13. 15-16. 17+25

Refrén: Otče, do tvojich rúk porúčam svojho ducha.

Hebr 4, 14-16; 5, 7-9

Jn 18, 1 – 19, 42

#

Kniha proroka Izaiáša − Iz 52, 13 – 53, 12 On bol prebodnutý pre naše neprávosti Štvrtý spev Pánovho sluhu

Boh hovorí: Hľa, môj služobník bude úspešný, bude povýšený, vyzdvihnutý a veľmi slávny. Ako sa mnohí nad ním zhrozili – lebo bol zohavený, že sa výzorom nepodobá človeku a vzhľadom sa neponáša na ľudí –, tak rozoženie mnohé národy. Králi pred ním zatvoria ústa, lebo uvidia, o čom sa im nevravelo, a spoznajú, čo nikdy nepočuli. Prorok hovorí: Kto uveril, čo sme hlásali? A Pánovo rameno komu sa zjavilo? Veď vzišiel pred ním ako ratoliestka, sťa koreň z vyschnutej zeme. Nemal podoby ani krásy, aby sme naň hľadeli; ani výzor nemal, aby sme po ňom túžili. Opovrhnutý bol a najposlednejší z ľudí, muž bolestí, ktorý poznal slabosť, ako niekto, pred kým si zakrývame tvár, opovrhnutý, a preto sme si ho nevážili. A on niesol naše neduhy, vzal na seba naše bolesti. No my sme ho pokladali za zbitého, strestaného Bohom a pokoreného. Ale on bol prebodnutý pre naše neprávosti, pre naše zločiny strýznený. On pre náš pokoj znášal trest a jeho rany nás uzdravili. My všetci sme blúdili ako ovce, každý zahol svojou vlastnou cestou. A Pán na neho uvalil neprávosť nás všetkých. Týrali ho, on to ponížene znášal a neotvoril ústa; ako baránok vedený na zabitie, ako ovca, ktorá onemela pred strihačmi a neotvorila ústa. Násilným súdom ho odstránili a kto sa bude starať o jeho pokolenie? Veď bol vyťatý z krajiny žijúcich, pre hriech môjho ľudu na smrť ubitý. So zločincami ho pochovali, a hrob mal medzi boháčmi, hoci sa nedopustil neprávosti, ani lesť nebola v jeho ústach. Pán dovolil zdrviť ho slabosťou; keď dá svoj život na zmiernu obetu, uvidí ďaleké potomstvo a jeho ruka úspešne vykoná Pánovu vôľu. Po útrapách svojej duše uvidí svetlo a nasýti sa poznaním. Boh hovorí: Môj spravodlivý služobník ospravedlní mnohých a sám ponesie ich viny. Preto mu dám ako podiel zástupy a s mocnými sa bude deliť o korisť, pretože vydal na smrť svoj život a započítali ho medzi zločincov; a on niesol hriech mnohých a prosí za hriešnikov.

#

Kniha žalmov − Ž 31, 2+6. 12-13. 15-16. 17+25

Refrén: Otče, do tvojich rúk porúčam svojho ducha.

Pane, v teba dúfam, nech nie som zahanbený naveky; * vysloboď ma, veď si spravodlivý. Do tvojich rúk porúčam svojho ducha; * ty si ma vykúpil, Pane, Bože verný.

☼R.

Všetci moji nepriatelia mnou opovrhujú, † susedom som na posmech a svojim známym som postrachom. * Tí, čo ma vidia na ulici, utekajú predo mnou. Vytrácam sa z ich pamäti ako mŕtvy, * som sťa odhodená nádoba.

☼R.

Ja sa však spolieham na teba, Pane, a hovorím: „Ty si môj Boh, * v tvojich rukách je môj osud.“ Vytrhni ma z rúk mojich nepriateľov * a prenasledovateľov.

☼R.

Rozjasni svoju tvár nad svojím sluhom * a zachráň ma vo svojom milosrdenstve. Vzmužte sa a majte srdce statočné, * vy všetci, čo dúfate v Pána. ☼R.

#

List Hebrejom − Hebr 4, 14-16; 5, 7-9 Naučil sa poslušnosti a stal sa pôvodcom večnej spásy pre všetkých, ktorí ho poslúchajú

Bratia, keďže máme vznešeného veľkňaza, ktorý prenikol nebesia, Ježiša, Božieho Syna, držme sa svojho vyznania. Veď nemáme veľkňaza, ktorý by nemohol cítiť s našimi slabosťami; veď bol podobne skúšaný vo všetkom okrem hriechu. Pristupujme teda s dôverou k trónu milosti, aby sme dosiahli milosrdenstvo a našli milosť a pomoc v pravom čase. Kristus v dňoch svojho pozemského života so silným výkrikom a so slzami prednášal prosby a modlitby tomu, ktorý ho mohol zachrániť od smrti; a bol vyslyšaný pre svoju bohabojnosť. A hoci bol Synom, z toho, čo vytrpel, naučil sa poslušnosti; a keď dosiahol dokonalosť, stal sa pôvodcom večnej spásy pre všetkých, ktorí ho poslúchajú.

#

Evanjelium podľa Jána − Jn 18, 1 – 19, 42 Sláva ti a chvála, Ježišu Kriste. Kristus sa stal pre nás poslušným až na smrť, až na smrť na kríži. Preto ho Boh nad všetko povýšil a dal mu meno, ktoré je nad každé iné meno. Ježiša chytili a zviazali

Ježiš vyšiel so svojimi učeníkmi za potok Cedron. Tam bola záhrada. Vošiel do nej on i jeho učeníci. O tom mieste však vedel aj jeho zradca Judáš, lebo Ježiš sa tam často schádzal so svojimi učeníkmi. Judáš vzal kohortu a sluhov od veľkňazov a farizejov a prišiel ta s lampášmi, fakľami a zbraňami. Ale Ježiš, keďže vedel všetko, čo malo naňho prísť, popodišiel a opýtal sa ich: „Koho hľadáte?“ Odpovedali mu: „Ježiša Nazaretského.“ Povedal im: „Ja som.“ Bol s nimi aj zradca Judáš. Ako im povedal: „Ja som,“ cúvli a popadali na zem. Znova sa ich teda opýtal: „Koho hľadáte?“ Oni povedali: „Ježiša Nazaretského.“ Ježiš odvetil: „Povedal som vám: Ja som. Keď teda mňa hľadáte, týchto nechajte odísť!“ Tak sa malo splniť slovo, ktoré povedal: „Z tých, ktorých si mi dal, nestratil som ani jedného.“ Šimon Peter mal meč. Vytasil ho, zasiahol ním veľkňazovho sluhu a odťal mu pravé ucho. Sluha sa volal Malchus. Ale Ježiš Petrovi povedal: „Schovaj meč do pošvy! Azda nemám piť kalich, ktorý mi dal Otec?!“ Ježiša priviedli najprv k Annášovi Kohorta, veliteľ a židovskí sluhovia Ježiša chytili, zviazali ho a priviedli najprv k Annášovi; bol totiž tesťom Kajfáša, ktorý bol veľkňazom toho roka. A bol to Kajfáš, čo poradil Židom: „Je lepšie, ak zomrie jeden človek za ľud.“ Za Ježišom šiel Šimon Peter a iný učeník. Ten učeník sa poznal s veľkňazom a vošiel s Ježišom do veľkňazovho dvora, Peter však ostal vonku pri dverách. Potom ten druhý učeník, čo sa poznal s veľkňazom, vyšiel, prehovoril s vrátničkou a voviedol ta Petra. Tu vrátnička povedala Petrovi: „Nie si aj ty z učeníkov toho človeka?“ On vravel: „Nie som.“ Stáli tam sluhovia a strážnici, ktorí si rozložili oheň, lebo bolo chladno, a zohrievali sa. S nimi stál aj Peter a zohrieval sa. Veľkňaz sa vypytoval Ježiša na jeho učeníkov a na jeho učenie. Ježiš mu odpovedal: „Ja som verejne hovoril svetu. Vždy som učil v synagóge a v chráme, kde sa schádzajú všetci Židia, a nič som nehovoril tajne. Prečo sa pýtaš mňa? Opýtaj sa tých, ktorí počuli, čo som im hovoril! Oni vedia, čo som hovoril.“ Ako to povedal, jeden zo sluhov, čo tam stál, udrel Ježiša po tvári a povedal: „Tak odpovedáš veľkňazovi?“ Ježiš mu odvetil: „Ak som zle povedal, dokáž, čo bolo zlé, ale ak dobre, prečo ma biješ?!“ A tak ho Annáš zviazaného poslal k veľkňazovi Kajfášovi. Nie si aj ty z jeho učeníkov? Nie som Šimon Peter tam stál a zohrieval sa. I pýtali sa ho: „Nie si aj ty z jeho učeníkov?“ On zaprel: „Nie som.“ Jeden z veľkňazových sluhov, príbuzný toho, ktorému Peter odťal ucho, vravel: „A nevidel som ťa s ním v záhrade?!“ Peter znova zaprel a vtom zaspieval kohút. Moje kráľovstvo nie je z tohto sveta Od Kajfáša viedli Ježiša do vládnej budovy. Bolo už ráno. Ale oni do vládnej budovy nevošli, aby sa nepoškvrnili a mohli jesť veľkonočného baránka. Preto vyšiel von za nimi Pilát a opýtal sa: „Akú žalobu podávate proti tomuto človeku?“ Odpovedali mu: „Keby tento nebol zločinec, neboli by sme ti ho vydali.“ Pilát im povedal: „Vezmite si ho vy a súďte podľa svojho zákona!“ Židia mu odpovedali: „My nesmieme nikoho usmrtiť.“ Tak sa malo splniť Ježišovo slovo, ktorým naznačil, akou smrťou zomrie. Pilát opäť vošiel do vládnej budovy. Predvolal si Ježiša a spýtal sa ho: „Si židovský kráľ?“ Ježiš odpovedal: „Hovoríš to sám od seba, alebo ti to iní povedali o mne?“ Pilát odvetil: „Vari som ja Žid? Tvoj národ a veľkňazi mi ťa vydali. Čo si vykonal?“ Ježiš povedal: „Moje kráľovstvo nie je z tohto sveta. Keby moje kráľovstvo bolo z tohto sveta, moji služobníci by sa bili, aby som nebol vydaný Židom. Lenže moje kráľovstvo nie je stadiaľto.“ Pilát mu povedal: „Tak predsa si kráľ?“ Ježiš odpovedal: „Sám hovoríš, že som kráľ. Ja som sa na to narodil a na to som prišiel na svet, aby som vydal svedectvo pravde. Každý, kto je z pravdy, počúva môj hlas.“ Pilát mu povedal: „Čo je pravda?“ Ako to povedal, znova vyšiel k Židom a vravel im: „Ja na ňom nenachádzam nijakú vinu. Je však u vás zvykom, že vám na Veľkú noc prepúšťam jedného väzňa. Chcete teda, aby som vám prepustil židovského kráľa?“ Oni znova kričali: „Toho nie, ale Barabáša!“ A Barabáš bol zbojník. Buď pozdravený, židovský kráľ! Vtedy Pilát Ježiša vzal a dal ho zbičovať. Vojaci uplietli z tŕnia korunu, položili mu ju na hlavu a odeli ho do purpurového plášťa. Prichádzali k nemu a hovorili: „Buď pozdravený, židovský kráľ!“ A bili ho po tvári. Pilát znova vyšiel a povedal im: „Pozrite, privádzam vám ho von, aby ste vedeli, že na ňom nijakú vinu nenachádzam.“ Ježiš vyšiel von s tŕňovou korunou a v purpurovom plášti. Pilát im povedal: „Hľa, človek!“ Len čo ho zazreli veľkňazi a ich sluhovia, kričali: „Ukrižuj! Ukrižuj ho!“ Pilát im povedal: „Vezmite si ho a ukrižujte. Ja na ňom nenachádzam vinu.“ Židia mu odpovedali: „My máme zákon a podľa zákona musí umrieť, lebo sa vydával za Božieho Syna.“ Keď to Pilát počul, ešte väčšmi sa naľakal. Znova vošiel do vládnej budovy a spýtal sa Ježiša: „Odkiaľ si?“ Ale Ježiš mu neodpovedal. Pilát sa ho spýtal: „So mnou sa nechceš rozprávať?! Nevieš, že mám moc prepustiť ťa a moc ukrižovať ťa?“ Ježiš odpovedal: „Nemal by si nado mnou nijakú moc, keby ti to nebolo dané zhora. Preto má väčší hriech ten, čo ma vydal tebe.“ Preč s ním! Preč s ním! Ukrižuj ho! Od tej chvíle sa Pilát usiloval prepustiť ho. Ale Židia kričali: „Ak ho prepustíš, nie si priateľom cisára. Každý, kto sa vydáva za kráľa, stavia sa proti cisárovi.“ Keď Pilát počul tieto slová, vyviedol Ježiša von a sadol si na súdnu stolicu na mieste zvanom Lithostrotus, po hebrejsky Gabbatha. Bol Prípravný deň pred Veľkou nocou, okolo poludnia. Tu povedal Židom: „Hľa, váš kráľ!“ Ale oni kričali: „Preč s ním! Preč s ním! Ukrižuj ho!“ Pilát im povedal: „Vášho kráľa mám ukrižovať?!“ Veľkňazi odpovedali: „Nemáme kráľa, iba cisára!“ Tak im ho teda vydal, aby ho ukrižovali. A oni prevzali Ježiša. Ukrižovali ho a s ním iných dvoch Sám si niesol kríž a vyšiel na miesto, ktoré sa volá Lebka, po hebrejsky Golgota. Tam ho ukrižovali a s ním iných dvoch, z jednej i druhej strany, Ježiša v prostriedku. Pilát vyhotovil aj nápis a pripevnil ho na kríž. Bolo tam napísané: „Ježiš Nazaretský, židovský kráľ.“ Tento nápis čítalo mnoho Židov, lebo miesto, kde Ježiša ukrižovali, bolo blízko mesta; a bol napísaný po hebrejsky, latinsky a grécky. Židovskí veľkňazi povedali Pilátovi: „Nepíš: Židovský kráľ, ale: On povedal: ‚Som židovský kráľ.‘“ Pilát odpovedal: „Čo som napísal, to som napísal.“ Rozdelili si moje šaty Keď vojaci Ježiša ukrižovali, vzali jeho šaty a rozdelili ich na štyri časti, pre každého vojaka jednu. Vzali aj spodný odev. Ale tento odev bol nezošívaný, odhora v celku utkaný. Preto si medzi sebou povedali: „Netrhajme ho, ale losujme oň, čí bude!“ Aby sa splnilo Písmo: „Rozdelili si moje šaty a o môj odev hodili lós.“ A vojaci to tak urobili. Hľa, tvoj syn! Hľa, tvoja matka! Pri Ježišovom kríži stála jeho matka, sestra jeho matky, Mária Kleopasova, a Mária Magdaléna. Keď Ježiš uzrel matku a pri nej učeníka, ktorého miloval, povedal matke: „Žena, hľa, tvoj syn!“ Potom povedal učeníkovi: „Hľa, tvoja matka!“ A od tej hodiny si ju učeník vzal k sebe. Je dokonané Potom Ježiš vo vedomí, že je už všetko dokonané, povedal, aby sa splnilo Písmo: „Žíznim.“ Bola tam nádoba plná octu. Nastokli teda na yzop špongiu naplnenú octom a podali mu ju k ústam. Keď Ježiš okúsil ocot, povedal: „Je dokonané.“ Naklonil hlavu a odovzdal ducha. Pokľakne sa a chvíľku je ticho.

Hneď vyšla krv a voda Keďže bol Prípravný deň, Židia požiadali Piláta, aby ukrižovaným polámali nohy a sňali ich, aby nezostali telá na kríži cez sobotu, lebo v tú sobotu bol veľký sviatok. Prišli teda vojaci a polámali kosti prvému aj druhému, čo boli s ním ukrižovaní. No keď prišli k Ježišovi a videli, že je už mŕtvy, kosti mu nepolámali, ale jeden z vojakov mu kopijou prebodol bok a hneď vyšla krv a voda. A ten, ktorý to videl, vydal o tom svedectvo a jeho svedectvo je pravdivé. On vie, že hovorí pravdu, aby ste aj vy uverili. Toto sa stalo, aby sa splnilo Písmo: „Kosť mu nebude zlomená.“ A na inom mieste Písmo hovorí: „Uvidia, koho prebodli.“ Ježišovo telo zavinuli do plátna s voňavými olejmi Potom Jozef z Arimatey, ktorý bol Ježišovým učeníkom, ale tajným, lebo sa bál Židov, poprosil Piláta, aby mu dovolil sňať Ježišovo telo. A Pilát dovolil. Išiel teda a sňal jeho telo. Prišiel aj Nikodém, ten, čo bol kedysi u neho v noci. Priniesol asi sto libier zmesi myrhy s aloou. Vzali Ježišovo telo a zavinuli ho do plátna s voňavými olejmi, ako je u Židov zvykom pochovávať. V tých miestach, kde bol ukrižovaný, bola záhrada a v záhrade nový hrob, v ktorom ešte nik neležal. Tam teda uložili Ježiša, lebo bol židovský Prípravný deň a hrob bol blízko.

#

Následuje uctívání svatého kříže, je otevřen Boží hrob s tělem zesnulého Ježíše Krista

K zamyšlení Velkého pátku: (RKC)

Denní bohoslužba se starobylými obřady nemá sobě rovné v celém církevním roce. Vše nám hlásá, že Velký pátek je dnem největšího církevního smutku. Výrazněji snad nemohla církev vyjádřiti svoji bolest než tím, že nikde na celém světě dnes neobětuje oběti mše svaté. Církvi, pohřížené v rozjímání bolestné oběti vykupitelské, nezdá se vhodným, aby nekrvavým způsobem obnovovala oběť v posvátné výročí dne, kdy Kristus krvavě se za nás obětoval…

Nikdy nezačíná bohoslužba tak bolestně jako dnes. V zesmutnělých prostorách chrámu pohříženo vše v bolestné ticho. Hlas zvonů nesvolává k dnešní bohoslužbě. Varhany mlčí. Žádné světlo nehoří na oltáři obnaženém, zbaveném ozdob. Jen kříž zahalený černou rouškou tyčí se na posvátném obětišti… V tichu, bez světel, bez incensa ubírá se kněz neb biskup s přisluhujícími v bohoslužebném rouchu barvy černé k obnaženému oltáři…

Došedše k oltáři, vrhají se všichni mlčky na tváře. Takový introit nemá žádná bohoslužba v církevním roce. Jako by Církev neměla slov, jimiž by zahájila bolestnou oslavu velikého tajemství vykupitelské smrti Kristovy. Je to otřásající adorace kříže kalvarského, k němuž dnes všechna pozornost obrácena. Toto pokorné, kající, němé holdování vtělenému Bohu za vrcholný čin jeho lásky je vskutku úchvatným úvodem k obřadům, jež následují. Symbolicky připomíná bezútěšný stav lidstva před vykoupením.

Velkopáteční obřady patří k nejvelkolepějším útvarům liturgie. S myšlenkového hlediska je liturgie velkopáteční čtyřdílný stupňovitě prohlubovaný obraz nejdůležitějších událostí v dějinách člověčenstva. Nejprve rozjímáme vykupitelskou smrt vtěleného Boha v podání starozákonních proroctví, pak ve světle historických zpráv evangelií, nato v dramatickém náznakovém zpřítomnění a posléz v milostiplném duchovně-reálném předvedení (třebas bez nejsvětějšího úkonu proměnění).

+

I. oddíl. Smrt vykupitelská pod závojem obrazné mluvy starozákonních proroctví. Slovo mají 4 velicí horlitelé starozákonní, skrze něž mluvil Bůh: Ozeáš, Habakuk, Mojžíš a David. Velebné zjevy těchto velikánů zvedají se na počátku liturgie velkopáteční před zrakem duše naší. Úsečně, ale velebně líčí utrpení Vykupitelovo i jeho význam. Proroctví prvního a třetího podáno v liturgii ve formě čtení, druhého a čtvrtého ve formě žalostných zpěvů (tractus). Velkopáteční zvěst starozákonní v jednotu spíná pokorná modlitba.

+

II. oddíl. Smrt Kristova v historickém světle evangelií. Slovo Vidoucích starozákonních přejímá slavný Vidoucí novozákonní, největší evangelista, miláček Srdce Kristova, očitý svědek smrti Páně. V pašijích z evangelia sv. Jana rozvinuje se před námi s plastickou výrazností a životností obraz utrpení a smrti Kristovy. Po pašijích následují úpěnlivé modlitby, které úchvatně docelují druhý obřadní oddíl. Kristus umřel na kříži za celý svět a rozpjatýma rukama, přibitýma na kříž, modlil se za všechny i za své nepřátele.

+

Není divu, že po velkopátečních pašijích následuje dlouhá řada horoucích modliteb, v nichž úpí církev bolestně za milosrdenství pro všechny vykoupené duše i za kacíře, rozkolníky, Židy a pohany. Krev Kristova nevolá o pomstu, nýbrž o slitování, proto Církev právě dnes, v duchu zalétajíc ke kříži kalvarskému, se úpěnlivě modlí, aby krev Kristova nepřišla v žádné duši nazmar. Církev nenávidí a odsuzuje blud, roztržky a hřích, neboť jest královstvím Boží pravdy a milosti; ale nechová v srdci svém nenávisti k osobám bloudících a hřešících. Tklivým projevem mateřské lásky ke všem vykoupeným duším jsou právě velkopáteční horoucí „přímluvy“.

+

III. oddíl. Dramatické náznakové zpřítomnění. K starozákonním proroctvím i historickému líčení evangelií v dramatickém stupňování druží se mluva náznaková. Celebrant odkládá mešní roucho, posvátný odznak své důstojnosti, jako by chtěl naznačiti, že před věčným Veleknězem-Vykupitelem mizí jeho biskupská neb kněžská důstojnost.

#

Obřad uctívání sv.kříže Kristova

+

Bere s oltáře zahalený kříž a známým obřadem třikrát po částech odhaluje kříž, obrácen k lidu, volaje: „Ejhle, dřevo kříže, na němž pněla spása světa“, načež chór odpovídá: „Pojďte, klanějme se.“ Všichni přítomní v chrámě padají třikrát na kolena. Poté celebrant sestupuje po stupních oltáře a pokládá odhalený kříž na nízký katafalk, zuje obuv a po trojím pokorném pokleknutí kleče líbá rány Spasitelovy. Po něm přiklekají ke kříži ostatní duchovní hodnostáři, odloživše napřed odznaky své důstojnosti, a posléz ostatní duchovenstvo. Uctívání kříže vztahuje se popředně na Krista, ale pro úzký vztah jeho výkupné smrti k obětišti kříže uctíváme vztažným kultem i kříž jako nejposvátnější hmotný nástroj spasení. Mezitím zpívá sbor dojemné žaloby neb úkony Páně, v nichž Spasitel slovy do duše rozechvívajícími stěžuje si do nevděčnosti člověčenstva.

+

IV. oddíl. Duchovně-reální předvedení. Závěrem obřadů velikonočních je t. zv. mše předsvěcených chlebů. Je to prastarý obřad, převzatý z východní liturgie. Je podoben mši svaté, ale přece v něm vynecháno proměnění a vše, co se k němu přímo odnáší.

Mše svatá se dnes neslouží. Přesto však Církev nám dramaticky reálně předvádí vykupitelskou smrt Kristovu v nejvznešenějším a nejsvětějším jejím ovoci: ve sv. přijímání. Mše předsvěcených chlebů je vlastně nejslavnějším obřadem sv. přijímání. Po Otčenáši a modlitbě s ním související (embolismu), pozdvihuje celebrant svatou Hostii, aby se jí věřící klaněli. Toto velkopáteční pozdvihování bez proměňování uzavírá vrcholně obřady Velkého pátku. Hold Kristu Svátostnému je vrcholnou adorací Krista Vykupitele, kterého pak přijímá a podává věřícím k sv. přijímání.

V byzantském obřadu se na Utreňu slaví Carské časy (královské hodinky)k utrpení IC XC (trvá cca 2 hodiny) kde jsou antifony ,prosby a 12 úryvků z evangelií o Utrpení, smrti a pohřbu IC XC.

Velký pátek je památkou Ježíšovy smrti na kříži a jeho pohřbu. Vynášení „Pláščenice“

Toto je plně aliturgický deň (neslouží se žádná bohoslužba).

Evanjeliá na utierni svätých strastí: Jn 46. začalo (13,31b – 18,1); Jn 58. začalo (18, 1 – 28); Mt 109. začalo (26, 57 – 75); Jn 59. začalo (18,28 – 19,16); Mt 111. začalo (27, 3 – 32); Mk 67. začalo (15, 16 – 32a); Mt 113. začalo (27, 33 – 54); Lk 111. začalo (23, 32 – 49); Jn 61. začalo (19, 25 – 37); Mk 69. začalo (15, 43 – 47); Jn 62. začalo (19, 38 – 42); Mt 114. začalo (27, 62 – 66).

Parémie na kráľovských hodinkách:

na 1. hodinke: Zach 11, 10 – 13.

na 3. hodinke: Iz 50, 4 – 11.

na 6. hodinke: Iz 52,13 – 54,1.

na 9. hodinke: Jer 11,18 – 12,5a. 9c-11a. 14-15.

Apoštol na kráľovských hodinkách:

na 1. hodinke: 215. začalo od polovice (Gal 6, 14 – 18).

na 3. hodinke: 88. začalo od polovice (Rim 5, 6 – 11)

.na 6. hodinke: 306. začalo (Hebr 2, 11 – 18).

na 9. hodinke: 324. začalo (Hebr 10, 19 – 31).

Evanjelium na kráľovských hodinkách:

na 1. hodinke: Mt 110. začalo (27, 1 – 56).

na 3. hodinke: Mk 67. začalo (15, 16 – 41).

na 6. hodinke: Lk 111. začalo (23, 32 – 49).

na 9. hodinke: Jn 59. začalo (18,28 – 19,37).

Parémie na večierni: Ex 33, 11 – 23; Jób 42, 12 – 17; Iz 52,13 – 54,1.

Apoštol na večierni: 125. začalo (1 Kor 1,18 – 2,2).

Evanjelium na večierni: Mt 110. začalo (27, 1b – 38 + Lk 23, 39 – 43 + Mt 27, 39 – 54 + Jn 19, 31

+ * +

Vynášení „Pláščenice“ (historický exkurs viz samostatné vlákno)

Pohřební plátno v liturgii církve (Ilition, antimensis, pláštěnice aneb pláščenice)

Následuje hymnus který se modlí kněží před přenášení velkých darů ze žertveniku na prestol:

>Šlechetný Josef, s dřeva sňav přečisté tělo tvé, plátnem čistým je ovinul a pokryv je věcmi vonnými, ve hrob nový je položil.

(Z hymnografie)

 

Podpořte Velikonoce.net a objednejte si si velikonoční zájezd:

velky-patek.txt · Poslední úprava: 09/04/2016 17:33 (upraveno mimo DokuWiki) · [Starší verze]
Recent changes RSS feed Valid CSS kontakt na webmastera