====== Hromnice ======

**Hromnice je lidový název významného křesťanského svátku Uvedení Páně do chrámu ** (latinsky Praesentatio Domini) nebo Obětování Páně.

Svátek hromnice se slaví 2.února (15. února / starý styl).

Dříve se [[svatky|svátek]] nazýval také //Očišťování Panny Marie// nebo //Setkání// jak je ostatně např. v [[http://rusko.tv|Rusku]] nebo na [[http://ukrajina.tv|Ukrajině]] nazýván dodnes (Сретение). Tento název symbolizuje setkání Syna s Otcem nebo také Starého zákona s Novým zákonem.

{{ uvedeni-pane-do-chramu.jpg|Uvedení Páně do chrámu}}
===== Původ svátku Hromnice =====

Původ svátku lze odvodit od židovského zvyku, kdy každá židovská žena 40. den po porodu prvorozeného syna jej přinesla do Chrámu aby jej zasvětila Bohu a zároveň učinila zápalnou oběť za očištění v podobě jehněte nebo 2 holoubat či 2 hrdliček. Dle židovského obřadného řádu o rituální čistotě byla totiž každá židovská žena po porodu považována za nečistou.

Podle evangelií Panna Maria s Josefem splnili obřadní povinnost a 40. den po narození Ježíše (proto se Hromnice slaví 40. dnů po vánocích) jej přinesli do Chrámu. Tam tehdy byli 2 proroci Anna a Simeón a ti  rozpoznali v Ježíši Mesiáše, předpovídaného proroky a očekávaného židovským národem. 

Simeon na základě starých proroctví nazval Ježíše  „světlem k osvícení pohanů a k slávě izraelského lidu“. Od toho pochází zvyk svěcení svíček, který se začal šířit někdy od XI. století.  Takovéto svíčky se nazývaly „hromničky“, protože se pak za bouřek zapalovaly a umisťovaly do oken k ochraně před hromy, tyto svíčky se ovšem zapalovaly i při jiných událostech, například když někdo umíral. Svátek samotný se slaví od VI. století ve východní církvi a od století VII. v západní.


===== Slavení Hromnic =====

Na Hromnice se lidé shromáždí před začátkem liturgie před kostelem, kněz posvěcí svíčky s nimiž v rukou pak věřící slavnostně vstupují do kostela. Obřad připomíná  Malachiášovo proroctví „do svého chrámu přijde Pán“ i zmíněné proroctví Simeona, jehož oči viděly „světlo k osvícení pohanů“. Někde se svíce světí až po službě.

{{ hromnice.jpg|Hromnice}}

V dávnějších dobách Hromnicemi končilo vánoční období, demontovaly  se betlémy z chrámů apod. Svíčky s vánočních stromů se tím symbolicky přesouvají do rukou věřících.

V pravoslavné církvi je svátek zařazen mezi [[dvanact-nejdulezitejsich-pravoslavnych-svatku|12 nejdůležitějších svátků]].

===== Souvislosti =====

Někdy jsou Hromnice nesprávně spojovány s oslavou pohanského boha Peruna, který dávní Slované slavili s prvním jarním zahřměním. Obdobné svátky spojené z koncem zimy najdeme v různých místech světa u různých kultur. 


----


===== Uvedení Páně do Chrámu v Evangeliu podle Lukáše =====

  * //2,22	Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina//
  * //2,23	jak je psáno v zákoně Páně: `vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu´//
  * //2,24	a aby podle ustanovení zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.//
  * //2,25	V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním.//
  * //2,26	Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše.//
  * //2,27	A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon,//
  * //2,28	vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha://
  * //2,29	"Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova,//
  * //2,30	neboť mé oči viděly tvé spasení,//
  * //2,31	které jsi připravil přede všemi národy -//
  * //2,32	světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael."//
  * //2,33	Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.//
  * //2,34	A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: "Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat//
  * 2,35	//- i tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí."//
  * 2,36	//Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let//
  * 2,37	//a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.//
  * 2,38	//A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.//