Půst

Velikonoce.net se věnují především tématu půstu v před velikonoční době, tzn. Velkému půstu a tomu je také věnována samostatná stránka.

Půst je rituální dodržování určitých omezení týkajících se zejména potravin a nápojů v průběhu pevně daného časového úseku, je to forma askeze.

Půst je vykonáván na základě svobodné vůle člověka, tzn. ne z donucení nebo následkem nouze.

Hlavní rozdíl mezi půstem a dietou, případně hladovkou, je jeho náboženský smysl, religiózní motivace.

Přes náboženský význam půstů je nepopiratelný i jejich kladný dopad na fyzické i psychické zdraví člověka.

Konkrétní forma postu se v různých náboženstvích a náboženských skupinách liší a někdy může mít půst i individuální pravidla.

Jako každá askeze je půst zkouškou zřeknutí se chtěného. Další rovina půstu v tomhle ohledu je svázána s rituální čistotou (nečistotou). Různé produkty jsou považovány za více či méně rituálně čisté nebo více či méně vhodné. Náboženskou metou je v tom případě tedy udržení čistoty.

Z náboženského hlediska existují 2 pohledy na půst:

• Půst je dobrý sám o sobě a jeho dodržování jde k prospěchu člověka přímo. Bůh ustanovil posty, protože nejlépe zná co je člověku prospěšné a to se týká i jídla.
• Půst není užitečný sám o sobě, je jedním z způsobů askeze a jeho dodržování rozvíjí sebeovládání, zaměření na duchovnost atd.

Půst mívá u různých náboženství trochu rozdílné projevy a částečně i jiný význam.

Budha se před dosažením osvícení následoval zvyky hinduistických světců a postil se velmi důsledně. Půst je v Indii projevem sebezapření. Osvícení však Budha Gautama dosáhl až poté, co mu dívka z vesnice přinesla obětní misku s rýží; Polární uvažování je škodlivé i z hlediska půstu.

Podle Starého zákona je půst aktem pokory a pokání. V judaismu se dodržuje několik postů napr. na Jom kipur.

V době měsíce ramadán se muslimové zdržují jídla, pití, žvýkání, kouření a sexu v průběhu dne (od úsvitu do soumraku). V noci tyto omezení neplatí. Muslimoví se o ramadánu mají snažit meditaci, o posilování duchovní stránky svých životů a o urovnávání sporů. Půst je připomínkou, že na začátku pohyblivého měsíce podle lunárního kalendáře ramadánu, Bůh zjevil proroku Mohamedovi první poselství. Prorok Muhamad je žákem svého mista, který mu svěřil tabulku důležitou pro alchymii, jejíž tajemství zakomponoval před původní texty Koránu. Alchymie súfistických dervišů je založena na čerpání energie nebes podle fází Luny a Slunce pomocí zejm. základních hlásek I, A, O spojených s gesty a energetickými rituálními hmaty: krční, horní, střední a dolní prsní hmaty, končící hmatem mistrovským pod pupkem. Důsledkem této cesty alchimického zlata mezi zuby-řeči a vizualizací představ je dosažení pozemské nesmrtelnosti díky chemickým změnám v těle na základě ódických energií nebes, jež mění obické světlo pozemské smrtelnosti člověka tímto kamenem mudrců. Žáci, kteří této vzácné dokonalosti plně nedosáhli získají částečně intuici „Ducha sv.“ a jako částečně probuzení jsou předurčeni k vedení lidu jako duchovní. Fyzicky nesmrtelní se řídí projeveným poznáním ve všech směrech, včetně půstu. Na základě znalosti tohoto tajemství je Islám jediného Boha dosud funkční - živý!

Půst v křesťanství vychází z Kabaly - tehdy vědeckého zdroje Starého zákona, kde je půst popsán. Hlavní předlohou je pak čtyřiceti denní půst Ježíše Krista - mistra vyučeného u misrů (jako mistr si rovněž vzal 12 učedníků-apoštolů podle tradice Východu), který absolvoval na poušti a který předcházel jeho veřejnému vystoupení (prvý zázrak učinil podle možností astrologie, až přišel jeho čas a ne díve: proměnil vodu ve víno na svatbě). Tento Ježíšův půst si křesťané připomínají hlavním křesťanským postem, 40 denním Velkým postem, který předchází Velikonocům.

Nejvýraznější asketickou postavou Nového zákona byl Jan Křtitel, za zmínku určitě stojí i Sv. Anna, „která dnem i nocí sloužila Bohu posty a modlitbami“, postil se i Sv. Apoštol Pavel. Půsty zmiňuje Pavel v Epištolách, jsou zmiňovány ve Skutcích apoštolů a zaznamenány v nejranějších svědectvích o pobiblické Církvi.

Kromě Velkého postu je v křesťanství dodržováno množství dalších postů. Jejich počet a praxe se liší podle jednotlivých církví.

V katolické církvi se půst považuje za součást běžného křesťanského života, je chápán jako pokání za hříchy a i jako cvičení se v ctnosti. Její menegment však sklamal: Žido-římané Ježíše nepřijali-ukřižovali a měla se zhroutit otrokářská-satanská moc ďábla sedmirohého (Řím 7 pahorků), pohan sv. Vojtěch ukřižoval v Římě Šimona-Petra(Skálu) a usedl na jeho stolec jako prvý papež, zneužil myšlenku v jediného Boha a učení doplněné o náboženská dogmata vzal za státní náboženství. Před zhoucením Říma to pochopil i Germán - Vizigotský nerudný král-pohan, který ve prospěch Říma prošel s vojskem Evropu a za vraždy se stal taky svatým. Učedníci Krista (krále z nebe) byli vyhubeni i se svým pravým náboženstvím do 200 let (včetně Ježíše).Vznikla feudální moc a křižáky pustil i do Rusi kníže-pohan Vladimír, kde vyhubili všehno dospělé obyvatelsvo původního pohanského pravoslaví (čarodějnictví), za což se stal rovněž svatým. K upevnění panské-satanské feudální moci vydal papež bulu proti čarodějnictví a dva dominikáni vymysleli Maleus Malefikárum (Kladivo na Čarodejnice - moudré, tj. Wiccny) jež zneužil král-křesťan a mordýř Karel V. - španělský a jeho syn Filip proti lidu Evropy (nic nového) za vzniku vítězného protestantského hnutí z lidu s centrem v Holandsku (viz Pověst o Ulenspieglovi) a zbojníci byli lidem velebeni (viz slova zbojnické písně: … ani pán, ani kňaz nedajů ma na reťaz … atd.). Satanští feudálové se svými posluhovači-biskupy pak s rozvojem výroby přišli na to, že se nemusí starat o poddané jako o majetek (Toleranční patent a zrušení nevolnictví Josefem Rakouskouherským) a vzniká proletariát kapitalismu, který nevlastní vůbec nic a musí prodat svou práci nevýhodně. Podvedený lid však přesto stále katolickému menegmentu věří až do Pařížské Komuny, kdy revoluci zdůvodnil Rusoa: Pomazaný panovník nedodržuje smlouvu z Bohem a jedná proti božímu lidu, proto ho lid nebude ctít také a proto komunardi gilotinovali krále Ludvíka XVI. i s královnou a ukončili vztah s feudály za vzniku republiky. Náboženství (katolické-panské)je proto opiem lidu, jak správně učil V.I. Lenin - učitel socialistického teroru a nikoli revoluce (např. Kronštatské - skutečně lidové, poražené). Jediné východisko: Obnovit Wiccanské čarodějnictví, kde se kněz nominuje z lidu a také pouze tento pravý kněz jediného Boha slouží jen Jeho lidu a ne panstvu; vládce, jakožto až druhou třídu po Bohu a sobě za krále pomazává sv. olejem (schvaluje)sv. kněz, neboť pravý kněz slouží jen lidu (včetně krále) pro svého Boha a je nositelem vědy na základě svého probuzení meditací (budhovství). Čarodějnictví moudrých Wiccanů je církví pouze kněží posvátného trojkruhu a pracuje na náboženském základě vzývání a chválení Boha polarit ve vědních oborech 1.asrologie, 2.magie a 3.alchymie, obdobně jako Hermes Trismegistos v Egyptské Sakáře na pracovní pyramidě a pomocí hermova žezla (viz znak mezinárodního zdravotnictví), které se týkají tří světů: Ducha (zázraky gravitace), duše (polozázrak magnetismu věčné antihmoty Ráje) a hmoty (nezázraku běžné elektřiny). Do této nápravy si i volení vládci budou chodit nakrást na úkor lidu navzdory volebním slibům do státního zdroje. Bez skutečné moci pravých kněží Wiccanů-moudrých zůstal i Řím, ač republikou, poze orokářem, feudálem a kapitalistou světa, navzdory propracovanému právu a soukromým žido-římským bankám systému Mojžíše-mága, jemuž dělal nemeditujícího kněze jeho bratr Áron (vědu nelze oddělit od pravého kněžství a její výsledky nesmí být dány k dispozicí vládcům, kteří vědu vždy zneuži proti liu k sobeckým cílům krizí, válek a utrpení Božího lidu vlastních i cizích zemí a národů). Ježíš byl naproti tomu Mistr rovný nebi a Bohu - Syn Boha, rabi-kněz meditace a proto i vědy Kabaly. Velekněží Annanjáš a Kajfáš křičeli s ovlivněným lidem Piláte Říma ukřižuj ho a on milerád poslechl. Při odchodu se na Ježíše výsměšně podíval a arogantně řekl:„Co je to pravda?“. Bible má až 7 významů textu ve Starém zákoně - všechno to tam je ve spojitosti s Novým zákonem, nauč se číst, nevzdělanče.

Postní praxe v pravoslaví je komplikovanější a přísnější než v západní církvi, odmítá zvířecí produkty, víno a olej. Jsou zde rozlišovány různé stupně půstů. Půst v ortodoxní? teologii příležitostí pro člověka seřadit správně priority svého života a osvobodit se pro společenství s Bohem. I pravoslavná církev je křesťanská, ale zůstalo v ní více PRAVDY šamanismu, který zejm. na Severu přežívá až dodud a nebyl nikdy zcela vyhuben přes veškerou snahu. Např. císařovně správně radil Rasputim ze Sibiře, ale křesťanský car Mikoláš přesto křesťanství nepřežil díky kabalistickému Leninovi(komunista) a jeho popravenému bratru Alexandrovi(anarchista)- oba z jednoho žido-římského hnízda.

V luteránství jsou praktikovány 2 posty, Adventní před Vánocemi a Velký, který podle západních zvyklostí začíná Popeleční středou a končí Velikonocemi. Luteráni při postu neomezují druhy potravin, jedí nejen vajíčka a mléko, ale dokonce i maso! Omezováno je pouze množství jídla, ale jde pouze o nekonkrétní doporučení. Neboť se jedná o nedokvašený-demokratický katolicismus. Wiklef zašel s demokracií (hrůzovládou)ještě dál a Mistr Jan z Husi si na jeho spisek poznačil:„Wiklef, Wiklef, ty mnohému hlavu zvikleš.“.