Lazarova sobota předchází Květné neděli.

Lazarova sobota je vzpomínkou na příběh zesnulého Ježíšova přítele Lazara.

Ježíš vykonal zázrak a Lazara, který už 4 dny po smrti ležel v hrobě vzkřísil z mrtvých. O Lazarově vzkříšení se píše v Janově evangeliu.

Podle východní tradice je Lazarova sobota prvým dnem po Velkém postu. Liturgie, která se tento koná má charakter nedělní bohoslužby. V tento den se ale nezpívá „Svatý Bože“, nýbrž „Kteří jste v Krista pokřtěni“, protože kdysi se na Lazarovu sobotu konal křest katechumenů.

Slavení události vzkříšení Lazara v sobotu před Květnou nedělí sahá do prvních století křesťanství.

V 4. stol. na Východě již byla Lazarova sobota velkým svátkem, jak to dosvědčuje poutní Egeria. Egeria (4. stol) nám podává podrobný popis slavení Lazarová soboty v té době v Jeruzalémě. V jejím deníku čteme, že v tento den po ranní liturgii byla zvláštní procesí do domu Lazara v Betánii, vzdálené asi dvě míle od Jeruzaléma. Na procesí se účastnil biskup Betánie, kněží, mniši a mnoho věřících. Procesí nedaleko Betánie navštívilo chrám, který byl na místě, kde se Marie, Lazarova sestra, setkala s Pánem a oznámila mu, že její bratr zemřel. V tomto chrámu se četla pasáž evangelia, která hovoří o setkání Marie s Ježíšem. Pak všichni, zpívajíce hymny a žalmy, šli do Lazarovým hrobu. Procesí se zúčastnilo velké množství lidí. U hrobu Lazara byla bohoslužba, při které se četlo evangelium o vzkříšení Lazara.

Lazar z Betánie byl bratr Marty a Marie.

Církevní tradice říká, že spravedlivý Lazar po svém vzkříšení opustil Betánii, protože židovští starší ho chtěli zabít. Odešel na ostrov Kypr, kde byl biskupem a tam zemřel poté, co žil ještě 30 let po svém vzkříšení. Životopisy svatých Východní církve uvádějí přenesení relikvií Spravedlivého Lazara na den 17. října. Tady se říká, že řecký císař Lev Filozof (886 -912) dal postavit v Cařihradě chrám k úctě Lazara. Našel jeho relikvie na Kypru, které měly být v mramorové rakvi s nápisem: „Čtyřdenní Lazar, Kristův přítel“. Císař Lev dal příkaz, aby byly relikvie dány do stříbrné rakve a převezeny do Chrámu Lazara ve svém hlavním městě.

Ježíš Kristu během svého života vykonal mnoho zázraků, ale žádný neměl takové velké důsledky, jako vzkříšení Lazara. Tento zázrak byl pro mnohé velmi přesvědčivým důkazem Kristova božství. Kristus zde vystupuje jako Pán života a smrti, jako ten, co přemohl smrt, jako všemohoucí Bůh. Tento zázrak je zároveň předobrazem vzkříšení všech lidí.

Velikost a sláva tohoto zázraku se stala bezprostřední příčinou Kristova slavnostního vstupu do Jeruzaléma na Květnou neděli. Nadšený lid vítal Krista nejen jako svého proroka, ale jako svého Mesiáše, krále a Pána, kterého předpovídali proroci.

Krátce po vzkříšení Lazara následovalo Ježíšovo odsouzení a smrt, protože v Krista tehdy uvěřili velké zástupy, což znepokojilo židovských starších lidu a ti hned svolali veleradu. „Velekněží a farizeové svolali veleradu - čteme v evangeliu sv. Jana a říkali: „Co dělat? Tento člověk dělá mnoho znamení. Pokud ho necháme tak, uvěří v něho všichni … A od toho dne byli rozhodnuti, že ho zabijí “(Jan 11, 47 - 48. 53). „A velekněží se rozhodli, že zabijí i Lazara“. (Jan 12,10).