Bílá neděle

Bílá neděle (latinsky Dominica in albis) je posledním dnem velikonočního oktávu. Bílá neděle je následující nedělí po Božím hodu velikonočním.

Název této neděle vycházé ze zvyku, že novokřtěnci tohoto dne naposledy nosili bílé roucho, do kterého byli oblečeni při křtu o velikonoční vigilii. Liturgická barva dne je bílá.

Před liturgickou reformou II. vatikánského koncilu se k novokřtěncům obracelo epištolní čtení (1 Petr 2,2-10, které začínalo slovy: „quasi modo geniti“ (jako nově narozené děti), proto se neděle nazývala (a v evangelických církvích se tak dosud nazývá) též Quasimodogeniti.

Dne 30. dubna 2000 stanovil papež Jan Pavel II. pro katolickou církev na přání polské řeholnice Faustyny Kowalské tento den jako neděli Božího milosrdenství. Sestře Kowalské se totiž zjevil Kristus a říkal: „Kdokoliv v tento den přistoupí ke svaté zpovědi a ke svatému přijímání, budou mu odpuštěny všechny hříchy i tresty za ně.“

Ve východních církvích se Bílá neděla nazývá Neděle paschální, Neděle popaschální nebo Antipascha, či Neděle svatého Tomáše. Na službách je připomínáno setkání apoštola Tomáše z vskříšeným Kristem (Jan 20.19-29)