Nanebevstoupení Páně je jedním z velkých křesťanských svátků. Připomíná poslední zjevení Ježíše Krista učedníkům a jeho výstup (fyzického těla) na nebesa 40 dní po Velikonocích.
Nanebevstoupení Páně připadá vždy na čtvrtek, i když v některých oblastech se slaví až následující neděli (7. neděle velikonoční).
Svátkem Nanebevstoupení začíná devítidenní období před Letnicemi. Kristovo nanebevstoupení je chápáno jako nezbytný předpoklad pro seslání Ducha Svatého o Letnicích.
Nanebevstoupení vyznávají všichni křesťané prostřednictvím Nicejsko-konstantinopolského i Apoštolského vyznání víry.
Víra křesťanů v Ježíšovo na nebe vstoupení je doložena raně křesťanskými texty, např. u Polykarpa ze Smyrny, Justina a Ireneje z Lyonu.
Tělesné Nanebevstoupení Ježíše je nejlépe popsáno v Skutcích apoštolů, zmíněno je ale táké v Evangeliu podle Lukáše.
V mnoha zemích s křesťanskou tradicí je Nanebevstoupení Páně dnem pracovního klidu.
Nanebevstoupení je jedním z 12 nejdůležitějších pravoslavných svátků. V den Vovnesenie Hospoda se naposledy zdraví pozdravem Christos voskrese. Od tohoto dne už v chrámech nebývá vystavena plaštěnice.
Mezi lidové zvyky patří příprava pečiva ve tvaru žebříku (aby se Ježíš mohl dostat na nebe). Toto pečivo se někde nosilo na hroby zemřelých. Pekly se koláče, někde i paschy a malovaly vejce.