Popeleční středa

V liturgickém kalendáři latinské církve je Popeleční středa prvním dnem postní doby. Popeleční středa je podle liturgického počítání do kterého se nezapočítávají neděle 40. den před Velikonocemi, v reálu ovšem připadá popeleční středa na 46. den před Velikonoční nedělí.

Zavedení Popeleční středy se datuje někdy od VI.-VII. století, kdy byl začátek postního období přeložen ze VI.neděle před Velikonocemi na předcházející středu, právě aby se z postní doby vyjmuly jednotlivé neděle, které vlastně nejsou chápany jako postní den a dodrželo se tím 40 dnů půstu.

Název Popeleční středa pochází ze zvyklosti pálit kočičky posvěcené Květnou neděli v minulém roce. Popelem získaným z spálených ratolestí bývají věřící při bohoslužbě Popeleční středy označeni znamením kříže na čele na znamení kajícnosti. Tomuto popelu se říká popelec. Tento zvyk se vztahuje k blízkovýchodní tradici sypání si popela na hlavu. Znamenání popelem doprovází kněz slovy: „Pamatuj, člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš!“Tučně nebo či „Čin pokání a věř evangeliu“.

Pro mnoho křesťanů představuje Popeleční středa připomínku konečnosti tělesné schránky člověka a směřování vlastního života, vyznačuje se proto pokáním. Symbolika popeleční středy je také vysvětlována tak, že člověk si má uvědomit svou nicotnost a bezvýznamnost před Bohem a vyjádřit skromného ducha, pokoru, vědomí vlastní slabosti a potřeby odpuštění.

V katolické církvi je Popeleční středa dnem přísného postu a mělo by se za celý den jíst jen jedno jídlo.