Velikonoční třídení neboli Velikonoční triduum (psáno i jako Velikonoční třídení) je významnou součástí křesťanského liturgického roku. Připomíná se při ní utrpení, smrt a zmrtvýchvstání Páně. Velokonoční třídení začíná večerní eucharistií na Zelený čtvrtek, pokračuje Velkým pátkem, Bílou sobotou a končí modlitbou večerních chval o Velikonoční neděli.
Dnes do velikonočního třídenní počítáme Velký pátek, Bílou sobotu a Neděli zmrtvýchvstání, jak tomu bylo v Římě od 2. století. Výslovně se o třídenní zmiňuje sv. Augustin: „nejposvátnější třídenní ukřižovaného, pohřbeného a vzkříšeného„ Krista (Ep 55,14). Jednota smrti a vzkříšení Páně se ve svatém třídenní udržela až do vrcholného středověku, kdy liturgie Velké noci (velikonoční vigilie) byla přenesena na ráno Bílé soboty a pod tlakem lidové zbožnosti se vytvořilo nové, středověké třídenní, proniklé myšlenkou uctívat „hořké“ umučení Páně. Jelikož velikonoční neděle jako oslava vzkříšení Páně musela z tohoto třídenní vypadnout, byl přidán náhradní den, Zelený čtvrtek. A tak se až do obnovy, a v mnohých myslích ještě dnes, udržuje středověké třídenní, zahrnující Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu, soustředěné kolem události smrti Páně. Jeho vzkříšení byla vyhrazena neděle. Tím nastalo nebezpečí oddělit smrt Páně od jeho zmrtvýchvstání, dvě strany jednoho díla spásy. Obnovené třídenní, zahrnující i neděli, zdůrazňuje starokřesťanské pojetí veliko-noc jako jednotné oslavy smrti a vzkříšení Páně. — revue.theofil.cz 216/03/2008
V katechizmu katolické církve je o Velikonočním třídení zmínka v paragrafu 1118:
Nová doba vzkříšení, počínaje od velikonočního třídení jako od svého světelného zdroje, prozařuje celý liturgický rok jeho jasem. Krok za krokem, z jedné i z druhé strany tohoto pramene, je rok proměňován liturgií. Je to skutečné „milostivé léto Páně“ (Lk 4,19). Ekonomie spásy je činná v rámci času, ale po svém naplnění v Ježíšových velikonocích a po seslání Ducha svatého závěr dějin se předem zakouší „v předchuti“ a Boží království vstupuje do naší doby.